KOJÍM, ZDRAVĚ JÍM,TAK PROČ SAKRA NEHUBNU!?

Už když jsem otěhotněla, představovala jsem si, jak krásná těhulka budu. Budu mít jen to ,,bříško,, a jinak nic. Takže porodím, z porodnice si přivezu krásnou holčičku a na oplátku jim tam nechám ty svá kilíčka. Ha háá.

Začátek těhotenství vypadal slibně co se váhy týkalo. Bylo mi docela špatně, takže jsem naopak zhubla. Nakonec jsem měla + 16 kg z původní váhy a to jsem se uklidňovala, že je většina vody.

Porodila jsem a spolu s Emmičkou jsem si domů vezla o deset kilo méně. Paráda ne? Těch zbývajících šet dám dolů raz dva ba naopak KOJÍM tak to bude ještě mnohem více. Opět má představa byla štíhlé, šik maminky s velkým poprsím ( protože to jediné mi nevadilo, že mi v těhotenství a pak v kojení ještě více nabylo ). Vypadala jsem jako Pamela Anderson co se poprsí týče, jinak jsem spíše připomínala pneumatiku Michelinku. No co, co bych chtěla týden po porodu, že jo. Jenže jsem kojila, kojila, kojila a kila dolů nešla a nešla a nešla. Výdej energie jsem dle mého měla maximální, protože Emmička nebyla hodné miminko co se napapá a spinká. Kdepááák. Naše princezna byla malý ,,tyran,, co pořád plakal a hlavně nespal! Fyzicky jsem byla opravdu vyřízená. Uspávala jsem jí do půlnoci skoro každý den, tak že jsem ji nosila na rukou. Ale co, říkala jsem si. Budu mít aspoň svalnaté ruce a žádné bahno. Nic se mi tam nebude třepat jako čerství rosol. Zase omyl. Měla jsem pocit, že se třepetám úplně všude. Chce to čas, určitě. Končilo mi šestinedělí. Už jsem byla zahojená, takže nic mi nebránilo zase cvičit a běhat. Před těhu jsem byla zvyklá hodně sportovat a docela mi to chybělo. Jenže já byla tak unavená po celém dni, že jsem byla ráda, když malá usla a já si šla na dvě, tři hodinky lehnout , než se zase probudí a budu kojit. Neměla jsem čas se ani najíst na tož pak si nazout boty a vyběhnout. Sakryš a jak to, že jsem skoro nic nejedla a přesto nehubla?? Jenomže, co mysíte, že jsem si během té pidi sekundy, když jsem zrovna nekojila, nechovala nebo neuspávala jedla? No sladké. Čokoláda, sušenky a jiné smrtící cukry, abych doplnila energii. No jasně! Musím upravit stravu. Jíst minmálně pětkrát denně. Snaha byla, opravdu. ALE časově jsem to opět nezvládala najít si za den chvili jídlo připrait nebo uvařit a sníst, na tož PĚTKRÁT!!  Doprčic jak to dělají ty maminky, co porodí a za čtrnáct dní jsou jako proutek?? Z celého srdce jsem je v tu chvíli včechny nesnášela prostě. A to bylo řečí, jak to vše snadno schodím, když budu kojit, že to dolů půjde samo a můžu se ládovat i čokoládou, jako ostatní mé kamarádky. Nakonec jsem na doporučení oslovila jednu paní, která dělala krabičkovou dietu. Byla velice příjemná, probrala semnou můj stav co a jak a na základě toho mi udělala jídelníček. Měla jsem pět jídel na den, že jsem to nemohla někdy ani sníst. Důležité bylo i hodně pít a spát. Což tedy s naší sovičkou moc nešlo. Po týdnu jsem vlezla na váhu a waaaauuu ooo jééé, měla jsem o půl kila méně. Byla jsem nadšená! Po dvou měsících jsem se dostala na váhu začínající šestkou a byla jsem štastná jako blecha. Hodně mi to pomohlo i psychicky, takže pak, když mi milá paní volala a omlouvala se, že musí s touto prací bohužel skončit ze zdravotních důvodů, pokračovala jsem dál sama. Jídlo jsem si připravovala vždy den dopředu a pak jen vyndala z lednice a jedla. Za rok jsem vážila ještě méně než před otěhotněním.

Po třech letech, když jsem byla jakž takž spokojená s váhou, znovu jsem otěhotněla. Tentokrát jsem nabrala do 14týdne těhotnství 5kilo!! Byla jsem z toho psychicky hotová, kam tohle těhotenství až dojde a jestli to půjde takto dál, budu v devátém měsíci ,,docent,,. A to jsem téměř nic nejedla, protože mi nebylo opět dobře. Nakonec jsem přibrala ,,jenom,, 13 kg za celé těhu a nechala je všechyn v porodnici. Ella se narodila v září, takže jsem ji nosila celé parné léto v bříšku. Byla jsem zavodněná, oteklá, no vypadala jsem strašlivě, jako nějaká velryba. Ellinka je narozdíl od Emmičky jedlíček, takže ji kojím téměř každé dvě hodiny. Váha se mi zastavila na kilech před těhu a dolů už to zase nejde. Ale tentokrát už vím jak na to, a že je to hlavně v hlavě. Opravdu je. Dříve jsem tomu nevěřila a říkala jsem si, že jsou to jen blbé kecy těch vychrtlích maminek a kamarádek, protože oni přeci hubené jsou a vůbec neví o čem mluví a už vůbec neví jak se cítím. Takže maminky budoucí nebo již s miminkem v náručí, nevěšte hlavu. Ono to půjde. Možná ne hned jako u mě, možná si budete muset přes rok počkat, než zase vytáhnete ze skříně věci, které jste nosily před těhu - a zjistíte, že se vám ale už vůbec nelíbí nebo už se nenosí :-D . A pokud to tak dopadne, v hlavní roli bude opět naše stará známá peněženka , která vám obstará věci nové, moderní a slušivé. Ještě doporučuji, pokud máte v okol kamarádku, co řeší stejný problém, jděte do toho spolu. Jak se říká ,, Ve dvou se to lépe táhne ,, Motivujte se a podporujte. Já tu nikoho takového nemám. Bohužel mám kamarádky, které po porodu vypadají stejně jako před otěhotněním a v těhotenství měly opravdu jen to bříško, takže s těma už se nebavím, že jo :-D

Psychika je mocná a všemocná. V hlavě se nám tvoří a vytváří opravdu vše. Celý náš život a jeho průběh začíná právě tam.

Ono ve finále, je stejně nejdůležitější ,aby to vaše zlatíčko bylo v pořádku a zdravé.
Takže holky moje zlaté KOJENÍ  a ,,ne,,HUBNUTÍ ZDAR!

S láskou Marťa.